Mezi iluzí a realitou

Dnes je tomu přesně sedmdesát let, kdy v naší zemi definitivně převzala moc komunistická nadvláda a dveře demokracie se občanům prudce zabouchly na dlouhé desítky let. Nastala doba perzekucí a uměle přetvářené reality. K výročí přikládáme skladbu Martina Hyblera „Mezi iluzí a realitou“.

Prosincové koncertní úspěchy Martina Hyblera

Hudba Hradní stráže, dirigent V. Blahunek, Martin Hybler

V prosinci jsme měli možnost vyslechnout skvělou premiéru skladby Martina Hyblera – Fičík, odjezd gladiátorů, která zazněla ve Španělském sále Pražského Hradu. Ve skladbě zazářil velký dechový orchestr Hudba Hradní stráže. Více o skladbě naleznete v listopadovém archivu našich příspěvků:

archiv listopad

Další neméně významnou událostí bylo dvojí provedení Martinova Koncertu pro hoboj a orchestr, a to nejprve v novém sále Filharmonie Hradec Králové a Na Rejdišti v Praze. Koncertního hobojového partu se ujal Vilém Veverka, sólista mezinárodního významu, který stál u zrodu této skladby; doprovázela Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou obdivuhodné dámy – dirigentky Miriam Němcové.

Slunovratem…

Nastal zimní slunovrat, nejtemnější období v roce.  Martin Hybler mu věnoval skladbu Slunovratem pro flétnu, kytaru a smyčce. Zaposlouchejte se do jejích melodií v následující nahrávce…

Starokrásné koledy vánoční vydány!

Vychází další z komorních univerzálních partitur Martina Hyblera! Tentokrát jsou to Starokrásné koledy vánoční – skutečně staré a krásné úpravy koled, které všichni dobře známe, máme je rádi a Vánoce si bez nich neumíme představit. Tyto noty byly vydány v nakladatelství Českého rozhlasu a jsou k dostání v eshopu nakladatelství pod následujícím odkazem:

Starokrásné koledy vánoční, nakladatelství Čro

„Struktury tmy“

Struktury tmy jsou struktury moci. Nemají hranice. Jsou viditelně neviditelné, nedotknutelné, neuchopitelné; nemají kontury, nemají tvary. Jsou všude a nikde. Jsou jemné. Amorfní. Proniknou všude. Jejich povahy jsou nečitelné, jejich záměry nejasné. Jsou problematické a problematizující, je těžké je definovat, těžké se jim bránit. Jsou neustále v naší bezprostřední blízkosti. Všude, kam se pohneme, ve všem, co děláme je elment struktury moci, je stín tmy.

Strach ze struktur moci je stejný jako fobie ze tmy. Tma je nerovný soupeř, protože nemá tvář, a tak ji nemůžeme uhodit, oslovit, oponovat ani v ní vzbudit soucit. Obejme nás jako těsný kabát a chodí všude s námi, dokud se nerozední…

Všichni jsme ve tmě. Tma je strach a nejistota, pochyby. Tma je ale i náš nejosobnější prostor, prostor kladení dovnitř sebe sama, prostor čiré koncentrace bez vizuálního vyrušení okolím. Tma je klid spánku i spočinutí ve věčnosti. Tma je metaforickým prostorem, kde se nám vyjevuje pravda. Když jsem ve tmě, vidím pravdu. Ve tmě se setkávám se strukturou moci tváří v tvář. O čem tam spolu hovoříme? Co mi říkají struktury moci?

„Ty jsi osoba. Jsi k sobě osobní. Tvůj konečný záměr jsi ty sám. Já jsem struktura moci. Můj finální záměr je moje moc. Ty jsi prostředek k uskutečnění mých záměrů, k nabývání mojí moci. Cítíš lásku a bolest. Já vidím pouze srdeční sval a nervy. Ty máš své jméno, já mám tvé evidenční číslo. Jsi buňka v systémovém agregátu.“

Struktury moci narušují osobní struktury odosobněním osobního. Ve strukturách moci je člověk redukován na objekt. Struktury moci negují lidskou autenticitu, lidskou svobodu. Člověk v jejich rámci není cíl, ale pouhý prostředek sloužící jiným cílům, cílům struktur moci.

Struktury moci přerozdělují odměnu času a nespravedlnost práce. Pečlivě organizují naše možnosti i limity, určují povahu svobod, krmí nás mnohostí věcí a zábavy. Nasazují nám masky a udávají role. Přestáváme poznávat sebe sama a vzdalujeme se. Padáme do tmy. Usínáme a máme pocit bezpečí, protože tma je i náš osobní prostor. Jsme uzavřeni ve čtverečku objektivizujícího světa a dokud spíme, jsme spokojení. Je o nás postaráno, a tak můžeme spát. Opovažme se ale probudit!

Co se stane? Narazíme. Zjistíme, že naše velké svobody jsou liché, že jsme zamřížkovaní, že sloužíme strukturám moci jako pouhý generátor energie a času; že se pohybujeme v uzavřené krabici, která nemá cestu ven. Pak naše vlastní identita, naše lidství, naše umění – všechno, co se ve skutečnosti nevejde do čtverečku, začne křičet a zamlátí na dveře světa ve snaze dostat se ze tmy ven na světlo, vysvléct se z masek až do nahoty, která nebude ostudou, ale svobodou…

Jana Kubánková

 

 

Premiéra ve Španělském sále!

Právě dnes se ve Španělském sále na Pražském Hradě uskuteční koncert, který uctí hned dvě velké osobnosti – skvělého hudebního skladatele Juliuse Fučíka (jenž tvořil v době raného 20. století) a rovněž skladatele, velkého podporovatele a činovníka kultury Václava Riedlbaucha, který nás před nedávnem opustil…

Během tohoto večera zazní i premiéra skladby Martina Hyblera – Fičík, Odjezd Gladiátorů. Co o skladbě říká sám autor?

„Jak už sám název napovídá, skladba volně navazuje na geniální Fučíkův pochod – Vjezd gladiátorů. Přestože jsem zachoval autorovu hudební formu, v mé skladbě je vše, včetně obsahu, naopak…

Gladiátor byl člověk, jenž zápasil v arénách pro pobavení lidu při římských hrách. Zaujímal nejnižší příčky společenského žebříčku, na druhou stranu se díky svým výkonům těšil velkému respektu a popularitě. Dnes rovněž obdivujeme výkony všeho druhu, ovšem dnešní gladiátor už vypadá jinak, přestože je často také součástí her pro pobavení lidu. Může to být sportovec, herec, ale i politik. Často zaujímá vysoké příčky společenského žebříčku a nemusí to nutně znamenat, že se těší velké ; popularitě či respektu. Zatímco včerejší gladiátoři po svém představení vždy zavčas odjeli, některým z těch dnešních jakoby se nechtělo ze scény světa a berou stále své vystoupení až příliš vážně. Přitom každý nakonec dospěje do bodu, kdy už nelze adekvátně stíhat svou dobu, nebo je to sama doba, která ho jednoduše předběhne a je pak na čase opustit scénu, “vyfičet”, prostě odjet.

Fučíkovi gladiátoři, představující skutečné bojovníky, dokázali hravě a včas s velkou slávou za potlesku opustit jeviště, v mé skladbě symbolizují jakési “ustrnulce” (staré bručouny), kteří, zahledění do sebe, si nestačili všimnout, že doba už je dávno někde jinde, zatímco oni dál v aréně světa často až komicky předvádějí své staré kousky, aniž by si to uvědomili. Působí tak jako zaseknutá deska, kterou v mé skladbě i několikrát uslyšíte. 

Vnímám Julia Fučíka jako veselého člověka, který i v dobách méně veselých dokázal svou hudbou být nad věcí, a pevně věřím, že jeho skvělý kousek funguje a mohl by fungovat také v převrácených podobách, parafrázích a variacích jiných autorů, přistupujících ovšem k originálu v plné úctě. 

Fičík, odjezd gladiátorů je na světě. Zajimavé bylo nedělní dokončování skladby, kdy jsem měl z toho fičáku venku pocit, že si pro ni přišla rodinka… 
Skladba ve které uslyšíte např. bouřkový plech, vichřici nebo velké symfonické kladivo vznikla pro Dny Bohuslava Martinů. Premiéra bude 19.11. od 18h ve Španělském sále Pražského hradu. Hrát bude unikátní velký dechový orchestr – Hudba hradní stráže a policie ČR, dirigovat skvělý Václav Blahunek… Srdečně zvu na premiéru!“

Více na:
http://www.martinu.cz/cz/aktuality/1028-dny-bohuslava-martinu-2017-prolog-koncert-hudby-hradni-straze-a-policie-cr/

M. Hybler – Fičík, odjezd gladiátorů, záznam z premiéry

Premiéra skladby v pražském Rudolfinu

Martin Hybler Vás srdečně zve v sobotu 11. listopadu od 19:30 hodin na Slavnostní koncert Českého dvouplátkového sympozia do Sukovy síně pražského Rudolfina. V premiéře zazní Martinova skladba BuBli BuBliFuk pro fagot, klavír a obraceče not… Skladba z roku 2012, v novém kabátu.

Autorská tvorba Martina Hyblera

Široký záběr kompozic od avantgardy po skladby pro děti, to je tvorba Martina Hyblera. Bohatá a barevná, neokázalá i respektující tradici. Zveme Vás k poslechu! Navštivte náš Hudební kanál v sekci hlavního menu a ponořte se do poslechu rozličných skladeb, které rozezněly takové sály jakými je například Dvořákova síň Rudolfina či Obecní dům v Praze.