Česko volí politiku manipulace a lží. Česko vybírá populistické bonmoty namísto argumentů podložených verifikovanými informacemi. Namísto toho, abychom jednali skutečně svobodně a vedli se skrze kritické uvažování k politické změně, inklinujeme k autokratům užívajícím nástroje předrevolučních struktur. Žijeme již takřka třicet let v demokratickém státě, žijeme kvalitní životy. Netrpíme hlady ani válkou. Disponujeme svobodou, užíváme hmotné prosperity a jsme v bezpečí. Přesto stále nejsme schopni vyrůst mentálně natolik, abychom konečně vytvořili kultivované politické prostředí a vyvolili si reprezentanta podle zdravého rozumu.
Nezanedbatelná část české společnosti neumí pracovat s informacemi. Neuvažuje kriticky, ale pouze konzumuje informace v pokud možno jednoduché podobě a bez potřeby porozumět celému kontextu konkrétní problematiky. Racionalita je mimo jiné svázaná s dobrým vzděláním, kritické myšlení a otevřená mysl lépe kvete v uspokojivých životních podmínkách a podpůrném otevřeném prostředí. Lidé, kterým se dostalo nízké vzdělání a jsou sociálně a materiálně slabí, ale nakonec i lidé, kteří prosperují a vzdělaní jsou, ale zůstali ve svém postoji k informacím pasivní, proto nebudou volit podle racionálních argumentů, nýbrž „podle srdce“. Jejich kandidát je lidový, jednoduchý, srozumitelný a spíše radikální než rozhodný a identifikuje se s nimi chováním „normálního“ občana jakými jsou oni. Taková osoba pracuje s emocemi lidí, využívá jejich slabosti a manipuluje chytře se strachy, frustracemi a iracionalitou dané skupiny. Tento člověk využívá své politické zkušenosti a schopnosti k naplnění vlastních zájmů a mocenských tužeb na individuální i politické úrovni. Neotevírá rovný dialog a když potřebuje, ignoruje zásady elementární lidské slušnosti, vnitřních morálních zásad a občas podle potřeby zohýbá i samotný zákon.
Sklízíme třicetiletou úrodu našeho hlubokého pragocentrismu a nedostatečné vyváženosti mezi regiony a velkými městy. Sklízíme úrodu našeho neuspokojivého vzdělávacího systému, založeného na poslušnosti, pasivním příjmu a memorování informací a následném hodnocení podle schopnosti zopakovat memorované. Sklízíme úrodu naší masové kultury, která zaměnila skutečný tvůrčí a kultivující prostor umění za jednoduchou, hlasitou, hrubou a invazivní zábavu „syrového masa“. Pak jednoduše podlehneme hrubé, invazivní, jednoduché a syrové manifestaci síly, moci a slibu. My Češi stále většinově volíme „kulturu masa“ namísto kultivovanosti, pravdy, transparentnosti a důstojnosti. Změna bolí. Obracíme se namísto růstu zpět, což nás ale jednoho dne bude bolet ještě víc a možná nám to i zlomí vaz…
Jana Kubánková
